Zkušení houbaři nejspíše dobře vědí, jak se tomuto koníčku bezpečně věnovat. Pokud chodíte na houby jen občas, podívejte se, jestli stále nevěříte dávno vyvráceným mýtům.
Houbaření je téměř národním sportem. Mnoho lidí se během houbařské sezóny každoročně vydává na „lov“ těchto chutných darů lesa. Každoročně však někteří lidé houbařskou vášeň odnesou nepříjemnými zdravotními následky, nebo dokonce smrtí. Je tedy dobré stále připomínat, jak sbírat houby bezpečně, a vyvracet mýty, které nefungují.
Bezpečnost především
Každé houbařské srdce zaplesá, když objeví místečko, kde je jedna houba vedle druhé. Někdy se však nevyplácí mamonu podléhat, a pokud si nejste 100% jistí, o jaké houby se jedná, pak je v lese raději nechte. I když vám může srdce krvácet, za ten risk to opravdu nestojí. Rozhodně se vyplatí investovat čas do poznávání hub, nebo sbírat jen několik málo druhů, které opravdu bezpečně poznáte.
Správná výbava na houbaření
Na houby se vybavte ostrým nožíkem a košíkem nebo prodyšnou taškou. Nikdy neukládejte houby do igelitových tašek. Při jejich zapaření vám totiž i jedlé houby mohou způsobit velmi nepříjemné zažívací problémy. Nožík je důležitý k tomu, abyste houbu mohli ze země vytáhnout celou. Obzvlášť pokud si nejste jistí, o který druh se jedná.
Nejjedovatější obávanou muchomůrku zelenou totiž poznáte podle kalichu. Ten však může být dobře schovaný. Abyste se přesvědčili, je potřeba houbu dostat z půdy celou. Neměli byste také podléhat přesvědčení, že pokud sbíráte jen houby, které mají na spodní straně rourky, a těm s lupeny se vyhýbáte, nemůžete se otrávit. I mezi hřiby jsou ty jedovaté nebo nepoživatelné, jež vám nemusí udělat dobře.
Vyvrácené mýty
Mnoho lidí stále věří mýtům, které už však byly dávno vyvráceny. Jedním ze stále oblíbených je ten, že na otravu houbami je nejlepší vypít mléko. To však není nejchytřejší nápad. Naopak, tuk obsažený v mléce podporuje vstřebávání toxinů. Stejně tak nevěřte tomu, že jedovaté houby stačí několikrát povařit a pak vám neublíží.
Někteří lidé jsou také přesvědčení, že jedovaté houby chutnají odporně a že se jim vyhýbají zvířata. To však není pravda. I jedovaté houby mohou chutnat lahodně a slimák si rád na muchomůrce červené pochutná. Zapomeňte také na mýtus se stříbrem. Pokud věříte tomu, že stříbro po kontaktu s jedovatou houbou zčerná, rozhodně se nesnažte tímto způsobem identifikovat, zda je houba jedovatá.
Zdroj: Gotowanie
