Vejce jsou základní složkou našeho jídelníčku, ať už samostatně, nebo jako součást dalších receptů. Málokdo si ovšem rozumí s dlouhými kódy, které jsou na skořápkách.
Právě díky těmto znakům se dá rozeznat typ slepičího chovu i region původu. Můžete si tak určit, zda je slepice z klece, stáje nebo kompletně volného výběhu. Kód vejce se skládá z dlouhého kódu ve tvaru například: 0-DE-11223344. Hned počáteční číslo odpovídá typu chovu, který je pro mnoho spotřebitelů klíčovou informací. Existují celkem 4 typy způsobů, jak jsou v Evropě slepice chovány. Co tedy čemu odpovídá a jak vlastně vypadají?
Čtyři čísla a další zkratky
- 0 – ekologické zemědělství,
- 1 – chov slepic ve volném výběhu,
- 2 – chov ve stodole,
- 3 – klecový chov.
Další dvojice písmen určuje zemi původu vejce. Kupříkladu Polsko je PL, Německo DE, Česko CZ. Identifikátor má formát normy ISO 3166. Následuje osmimístné veterinární identifikační číslo. To spotřebitele informuje o skutečnosti, že vejce je ze závodu splňujícího hygienické požadavky a schváleného pro prodej na evropském trhu. Typy chovu jsou asi nejskloňovanější v různých reklamách. Jenže co si pod jednotlivými typy představit?
Ve výběhu nebo v klecích
Klecová vejce, označená v obchodech číslem 3, jsou obecně nejlevnější. Jde o produkty automatizovaných farem. Slepice se tu většinou nachází v nelidských podmínkách, natěsnané v malých klecích. Hodně zemí ovšem tento typ plánuje zcela opustit, jedním z příkladů je Dánsko. To nechce provozovat žádný klecový chov do roku 2035. U stodolových vajec (číslo 2) jsou slepice také uzavřeny, ale v mnohem větších místnostech s volným pohybem.
Podlahu pokrývá stelivo a slepice mohou volně pobíhat. Volný chov označuje tradiční kurníky. Slepice mají také výběh pod širým nebem, nejsou coby hejno uzavřeny v budově. Číslovka 0 odpovídá chovu na ekologických farmách. Zde mohou slepice aktivně trávit čas venku, klovat do země, běhat a procházet se. Bio vejce jsou nejdražším typem, který lze na trhu najít.
Další údaje na obalech
Samotný přebal informuje o firmě, datu spotřeby i počtu kusů. Kromě nich je tu k nalezení také hmotnostní skupina označená zkratkami S, M, L nebo XL. Minimální trvanlivosti vajec je nejvýše 28 dní po snášce. Stejně tak má balení obsahovat informace o způsobu skladování, tedy v chladu. Vejce je tudíž třeba uchovat v nekolísavé teplotě mezi 5–18 stupni Celsia. Nejzazší termín prodeje v obchodech je 7 dní před uvedeným datem spotřeby.
Jakmile se někde na trhu ocitnou již vařená či barvená vejce – která jsou neodmyslitelnou součástí Velikonoc – jedná se již o vaječný výrobek. Minimální trvanlivost i podmínky skladování se pak řídí zákonem o potravinách, jde již o jinou skupinu. Stále je ovšem na obalu nutné uvádět přesné identifikační číslo výrobce.
