Ergonomická pracovna: Jak na ni?

Ať už se práci u počítače věnujete v kanceláři, nebo si zřizujete vlastní pracovnu v pohodlí domova, rozhodně byste měli brát zřetel na ergonomické prvky. Dobrá židle, správně vysoký stůl i umístění obrazovky monitoru hraje velkou roli, a pokud jejich výběr zanedbáte, vrátí se vám to v podobě bolestí zad, krční páteře a hlavy, ale i také jako zhoršení zraku či syndrom karpálního tunelu. 

Zkrátka důvodů, proč myslet na ergonomii pracovny je celá řada a nejedná se o žádné banality. V následujících řádcích se dozvíte, jak by měl vypadat ideální nábytek, kam umístit počítač, a které ergonomické vychytávky stojí za pozornost.

Kvalitní židle je základ 

Každý zaměstnavatel by měl v rámci bezpečnosti na pracovišti svým pracovníkům zajistit ergonomické židle, což je ve většině případů také dodržováno. Problém nastává, pokud se chystáte na home office. Máte-li v plánu si doma s notebookem sednout k jídelnímu stolu, vaše záda vám rozhodně nepoděkují. Vymezte si v bytě alespoň malý pracovní kousek a zainvestujte do kvalitní židle.

Na nákupy přes internet raději zapomeňte a vyrazte si nové kancelářské křeslo vyzkoušet osobně. Je to velmi důležité, protože je potřeba zvolit správnou výšku zádové opěrky, správnou hloubku a šířku sedáku a další parametry. Budete-li na židli trávit více než 6 hodin denně, dodržte při výběru následující kritéria:

  • výškové polohování
  • stabilní konstrukce
  • ergonomicky tvarovaná opěrka zad i sedák
  • nastavitelné područní opěrky
  • nastavitelná opěrka hlavy

Výběr a umístění pracovního stolu 

Do pracovního koutku samozřejmě přijde také stůl. I ten bychom si měli vyzkoušet raději osobně. Je totiž velmi důležité, aby jeho výška odpovídala výšce uživatele. Deska musí být v takové výšce, abychom nemuseli ohýbat záda, a zároveň musí být při sedu nohy celým chodidlem na zemi. Minimální rozměry prostoru pro končetiny pod deskou jsou 50x50x60 centimetrů. Mezi další důležité parametry patří samozřejmě také materiál a celkové rozměry.

Jestliže si nevíte s výběrem rady, můžete zvolit polohovací stůl. Ten je velmi vhodný také v případě, že bude nábytek využívat více lidí různé výšky (například i děti). Tyto modely mají často také naklápěcí desku, kterou ocení kdokoliv, kdo u stolu často píše nebo třeba maluje. Pokud však máte stůl určen hlavně pro monitor a klávesnici, myslete na tuto skutečnost už při nákupu – volte model s podstavcem pro obrazovku, ta totiž musí být zpravidla výš, než umožňuje pracovní deska.

Kam s počítačem?

Správné umístění monitoru brání zhoršení zraku, bolestem krční páteře a pomáhá také předcházet únavě. Počítač nedáváme blízko okna ani monitor nenastavujeme přímo slunečním paprskům, protože by docházelo ke zhoršení viditelnosti obrazovky. Samotný monitor by pak měl být umístěn optimálně 50-70 centimetrů od očí, a to ve sklonu 15 až 20°. Pokud to výška stolu neumožňuje, použijeme již zmíněný podstavec pro monitor.

Ergonomii si zaslouží také klávesnice a myš. Klávesnici umístíme tak, abychom si při psaní mohli podložit zápěstí, a zároveň mít lokty v pravém úhlu. Rovná klávesnice není vhodná, vždy by měla mít sklon alespoň 10°. Podložky pod myš rozhodně nejsou přežitek. Dnes už tedy neslouží k tomu, aby myš fungovala, ale hlavně jako ergonomická pomůcka pro správné uložení zápěstí. Jejím použitím se dá snadno předcházet vzniku karpálního tunelu. 

Víte, jak správně sedět?

Pro správný posed je tedy v první řadě důležitý výběr vhodného nábytku. Jak na to jsme si již řekli, pojďme se tedy podívat, jak se k takovému nábytku usadit. V první řadě si správně nastavíme polohu zidle, případně také polohovacího stolu. Při sezení se držíme „pravidla pravých úhlů“. To říká, že lokty, kyčle, kolena a kotníky by měly vždy svírat pravý úhel.

Důležitá je správná pozice zad. Ty držíme v jedné rovině, přičemž se snažíme nekulatit se v oblasti krční a horní části páteře. V případě únavy zádových svalů se opíráme do správně nastavené zádové a hlavové opěrky. Nesmíme zapomenout ani na pravidelné pauzy na protažení celého těla. Při únavě očí se na malou chvíli snažíme dívat do co největší dálky. Můžeme tak učinit právě při pauze na protažení, která by měla přijít nejméně jednou za dvě hodiny a trvat alespoň 10 minut.