V každém domě, jakkoli starém nebo novém, najdete v kuchyni či jinde aspoň jednu pánev. Jestli rádi vaříte, nepochybně máte tohoto nádobí trochu víc.
Jejich nejběžnější umístění je zavěšení na háku někde poblíž sporáku. Jsou tedy pověšené za dírku ve své rukojeti, co je velmi praktické, pánev tak nezabírá místo ve skříni nebo jinde. Hodně lidí si tudíž myslí, že právě toto je účelem onoho otvoru. Jak se však ukazuje, má funkci zcela jinou. Dost lidí se ji už dovědělo v podstatě náhodou, když to takhle použil někdo další. A obvykle je to právě ten účel, kvůli kterému otvor vyrobili výrobci.
Využít lze i jinak, tohle ale zamýšlel výrobce
Valnou většinu pokrmů je během vaření potřeba promíchat. Nicméně lžíci nebo vařečku nedržíte samozřejmě pořád v ruce. Je také potřeba mít možnost ji někam odložit. Necháte-li ji v pánvi, velmi svižně se zahřeje. Dřevo tak snadno začne tmavnout a plasty zase tavit. Nejčastěji proto odkládáme tento nástroj na stůl nebo právě do misky. Mastnota jejich povrchu však přirozeně špiní jakýkoli povrch, kterého se dotknou. Kam tedy s nimi?
Abyste tomu zabránili, zkuste použít právě otvor v rukojeti pánve. Jednoduše promíchejte jídlo, konec vložte do otvoru a nakloňte směrem k hlavní nádobě. Omáčka nebo mastnota může nerušeně stékat zpátky na pánev, nikoli na stůl nebo sporák. Pravdou však je, že tento fígl funguje jen s delšími nástroji s normálním koncem, ideální jsou tudíž vařečky. Zvláště výhodně je jeho použití v situaci, kdy vaříte více jídel najednou.
Omyly týkající se pánví
Díky tomu vám všechny povrchy zůstanou krásně čisté, navíc máte míchání u každé nádoby ihned po ruce. Častou chybou je také skutečnost, že mají lidé doma jen jednu pánev. To může vystačit jako přechodný stav, nikdy však nedocílíte vynikající kvality všech druhů jídel. Každé chce zkrátka tu svou. Otázkou je také velikost určená počtem lidí v domácnosti. Jakmile jste tedy sami, bohatě si vystačíte s menší, druhů to však chce i tak vícero.
Nejčastější typy na trhu mají průměr 26-28 centimetrů. Zcela bez potíží na nich usmažíte 3-4 plátky masa, klidně i menší rybu. Ty největší jsou o 4 cm širší. Počítejte však s větší váhou a tím pádem celkově obtížnější manipulací. Alfou a omegou spektra pánví je ovšem materiál.
Hliník
Vede výborně teplo, které dál rozvádí a také pohlcuje. Pozor, u levných vylisovaných je nutné počítat s rizikem deformace, hlavně při přílišném zahřátí. Jakmile máte vypouklé dno, už toho moc neusmažíte. Pokročilejší je pak odlévání za tepla, což umožňuje různou sílu stěn a dna. Hliník není dobrý pro přímý kontakt s potravinami, takže mají pánve nepřilnavý povrch.
Litinové pánve
Tento materiál je naprostou klasikou prověřenou časem. Vydrží prakticky všechno, při správném zacházení se dědí z generace na generaci. Snadno je tedy najdete například v kuchyni prarodičů. Zvládá nízké i vysoké teploty a zcela přirozeně je nepřilnavá. Jestli jste v mexické restauraci dostali fajitas v horké pánvičce, byla téměř určitě litinová. Právě tento materiál je tudíž výborný pro správnou přípravu především steaků.
Zdroj: Sovkusom
