Nakupování během normalizace bylo úplně jiným zážitkem, než jaký známe dnes. Zkuste na něj zavzpomínat.
Zatímco současné obchody lákají na přebytek a široký výběr, za socialismu lidé často stáli před opačným problémem – zboží bylo málo a bylo potřeba ho doslova „ulovit“. Fronty se tvořily nejen na maso nebo banány, ale prakticky na cokoliv, co bylo zrovna dostupné.
Nakupování za normalizace
Zajímavé bylo, že lidé mnohdy ani nevěděli, na co čekají. Stačilo vidět frontu a automaticky se přidali. „Něco“ přivezli, a to byl dostatečný důvod stát klidně i hodiny. Členové rodiny se klidně ve frontě i střídali, jen aby něco nepropásli. Tato spontánní organizace byla pro tehdejší dobu typická a ukazovala, jak moc byl trh závislý na náhodě.
Retro kvíz o uzeninách v době socialismu: Labužníci s dobrou pamětí mohou získat i 7 z 10 bodů
Velkou roli hrály také známosti. Pokud měl člověk „svého“ prodavače nebo řezníka, mohl získat kvalitnější zboží nebo se vyhnout dlouhému čekání. Pojem „pod pultem“ nebyl jen metaforou, ale běžnou realitou. Bez kontaktů se často člověk musel spokojit s tím, co zbylo. A třeba i s tím, že ho prodavač tak trochu ošidí při vážení.
Vedle běžných obchodů existoval ještě jeden svět – Tuzex. Tento typ prodejen nabízel zahraniční zboží, které bylo pro většinu lidí nedostupné. Platilo se zde speciální měnou, takzvanými bony, které nebylo možné získat běžnou cestou.
Kvíz: Nakupování za normalizace
Zdroj: Autorský text redakce BydlímeÚtulně.cz na základě veřejně dostupných informací z webů ČeskýRozhlas, HN, PaměťNároda, iDnes
Přidejte svůj názor
Komentovat