Základní vojenská služba za socialismu byla povinná a pro většinu mladých mužů znamenala dva roky života v úplně jiném světě. Měla z nich udělat obránce vlasti.
Realita služby nebyla vždy idylická. Docházelo k nehodám, šikaně i psychickému tlaku. Jen mezi lety 1964–1989 zemřely během služby tisíce vojáků, často mimo bojové situace.
Socialismus byl ideologicky prezentován jako cesta ke spravedlivé společnosti, kde si jsou všichni rovni a kde výroba i majetek patří celku. Realita však neodpovídala.
Život před sametovou revolucí nebyl nijak lehký, i když ideologie komunismu tvořila obraz dokonalé společnosti.
Na první pohled se může zdát, že důchodci za socialismu měli pohodlí na stáří zaručeno. Stát garantoval každému pracujícímu nárok na penzi. Ale realita byla trochu jiná.
Život v 80. a 90. letech byl sice oddělen pouze jednou dekádou, ale jednalo se o období, které bylo zasaženo celou řadou změn.
Byty v období normalizace byly na první pohled podobné a nebyla to náhoda. Omezená nabídka zboží vedla k tomu, že většina domácností byla vybavena velmi podobně.
Život za normalizace se na první pohled mohl zdát idylický. Ale klid panoval pouze na povrchu. Komunistický režim utužil svou moc.
V 50. letech proběhla měnová reforma, která výrazně znehodnotila dosavadní úspory československého obyvatelstva.
V době socialismu se zdálo, že jsou si všichni rovni, všichni mají všeho dostatek a všechno patří všem. Taková byla ideologie. Realita jí však vůbec neodpovídala.
Televizní zábava v době socialismu sice byla silně kontrolovaná státem, ale i přesto si dokázala získat spoustu příznivců svým humorem.
Každodenní život v době socialismu rozhodně nebyl žádný med. Vše bylo o dost složitější než dnes z důvodu velkého nedostatku zboží a také kontroly ze strany státu.