Každý rybář ví, že u vody se nemluví jen spisovně. Rybářská komunita si za dlouhá desetiletí vytvořila vlastní slovník plný výrazů, kterým začátečníci často nerozumějí.
Česko je země s bohatou historií, jedinečnou kulturou a pestrou krajinou. Od nejvyšších hor přes historická města až po významné osobnosti a klíčové okamžiky našich dějin.
Síťovka, céčka, bony nebo gramorádio. Pro generace, které vyrůstaly před rokem 1989, šlo o naprosto běžné součásti každodenního života.
Dlouhé fronty na banány, povinná účast na prvomájovém průvodu, Tuzex, podnikové rekreace nebo omezené televizní vysílání. Každodenní život v komunistickém Československu se v mnoha ohledech výrazně lišil od toho dnešního.
Pád komunistických režimů v Evropě přinesl mnohem víc než jen politické změny. Mnohé státy získaly samostatnost, jiné se rozdělily a desítky měst se vrátily ke svým historickým názvům.
Čeština a slovenština jsou si velmi blízké, přesto existují desítky výrazů, které dokážou i zkušeného Čecha pořádně potrápit.
Gothaj, špekáčky, turistický salám nebo debrecínka. Uzeniny za socialismu měly své věrné příznivce a mnozí dodnes tvrdí, že chutnaly lépe než ty dnešní.
Ogar, cérka, včil nebo hafery. Na Valašsku se dodnes používají slova, která mohou lidem z jiných koutů republiky připadat téměř jako cizí jazyk.
Videorekordéry, walkmany, diskety nebo první mobilní telefony. Devadesátá léta k nám přinesla řadu technických novinek.
Soudruzi, bony, Tuzex, umístěnka nebo papaláš. Čeština v době socialismu měla vlastní slovník, kterému dnešní mladší generace často už vůbec nerozumí.
Povinná ruština, pionýrské šátky, třídní nástěnky s hesly a přísné osnovy. Školní výuka za socialismu se v mnoha ohledech lišila od dnešní podoby vzdělávání.
Panelákový byt, sektorový nábytek, koberce na stěnách, pračka Romo a skleničky schované „pro návštěvy“. Tak vypadala běžná československá domácnost.