Přestavba trvala pouze necelé dva roky, zahrada pak rostla dalších čtyřicet. Teď ale okolí staré cementárny doslova bují životem.
Během dovolené v Barceloně objevil španělský architekt Ricardo Bofill na jedné ze svých túr nebroušený, surový diamant. Byla jím opuštěná cementárna, téměř sto let stará. Architekt v ní na první pohled viděl obrovský potenciál, a proto se ji rozhodl odkoupit.
Téměř půl století budování
Stará cementárna, na kterou Ricardo narazil, vypadala stejně jako jiné technické objekty. Ricardo v ní ale viděl něco víc a usmyslel si, že její zdi oživí svěží zelenou. Z nemovitosti tak chtěl na jednu stranu udělat přírodní oázu, na stranu druhou chtěl redukovat svou uhlíkovou stopu. Této myšlence podřídil i výběr stromů a do okolí „La fábrica“ vysadil například palmy, olivovníky nebo eukalypty.
Budově jako takové byla ponechaná její „syrovost“. Z hlediska exteriéru tak nedošlo k žádným velkým zásahům. Ke změnám ale v podstatě nedošlo ani v interiéru, kde už to bylo nasnadě. Stěny nejsou nijak maskované, je odhalena jejich šedá cementová barva. Rovněž uspořádání pater, která se vzájemně prolínají a překrývají, nebylo upraveno. Prostor uvnitř je otevřený a díky tomu je zachováno i prostupování přirozeného světla do místností.
Pracovní i obytné prostory
Nazývat cementárnu prostým pojmem „dům“ ani v nejmenším nevystihuje celý její charakter. Kromě obytných částí se v ní totiž nachází i například koncertní hala s pianem či přes čtyři patra se rozpínající kanceláře Ricardovi architektonické společnosti. Prostor cementárny je tak celkem běžně přístupný i veřejnosti, která může nasávat nejen inspiraci, ale celkového genia loci uvedeného místa.
Rodiče poskytli dospívajícím dcerám vlastní domy z kontejnerů. Nabízejí skromné, ale důstojné interiéry
Jak uvádí sám Ricardo, hranice mezi prací a volným časem mezi zdmi „La fábricy“ se vytrácí. I přes to lze vidět intimnější nádech v obytných prostorách. Ložnice je laděna romanticky, také obývací pokoj s knihovnou působí odlišně především díky volbě doplňků, jako jsou splývavé dlouhé závěsy. A v kuchyni spojené s jídelnou určenou až pro osm lidí doslova zvou k usazení k rodinnému večeru hned dva krby.
Zdroj: Inspired Stories
