Když se v roce 1999 manželé z Velké Británie rozhodli přestěhovat do Francie, rozhodovali se nejprve v jaké lokalitě si svůj nový domov pořídí. Díky přátelům, kteří vlastnili dům v Remaisnil, si zamilovali oblast Nord-Pas de Calais hraničící se Sedmi údolími.
Výjimečná krása krajiny Sedmi údolí plná nádherných pobřežních a historických měst jim učarovala. Trávili zde hodně času a za rok viděli mnoho krásných nemovitostí. Nejprve vybrali starý dům ve městě Boulogne-sur-Mer na Opálovém pobřeží. Po jeho prohlídce byli ale zklamaní když zjistili, že předchozí majitelé zcela modernizovali interiér a dům tak přišel o svůj Genius Loci.
Dlouhou dobu se jim nedařilo domluvit prohlídku na další nemovitosti, která je v nabídce zaujala. Dům stál v malé vesničce Saint Georges poblíž Hesdinu. Vlastně to byl jeden z prvních domů, pro který se nadchli, ale navzdory opakovaným žádostem o jeho prohlídku se schůzky neustále rušily.
Po dlouhém přemlouvání realitní agent nakonec prohlídku zařídil. Majitelka byla mrzutá a nepřátelská žena a dům byl velmi zchátralý, ale své kouzlo rozhodně měl. Celá nemovitost se skládala z Maison de Maître (hlavní budovy), malé chaty, kde dříve bydlel správce domu, malé zničené kaple a zarostlé zahrady o rozloze 4,5 akrů. I přes všechny komplikace se nakonec rozhodli, že se na toto místo přesunou.
Když v roce 2000 manželé konečně nemovitost koupili, spali na matraci na podlaze a přemýšleli, do čeho se to navezli a zda se nezbláznili. Během několika dalších měsíců se na ně sypaly další a další problémy.
Nejprve bylo nutné vyvézt téměř 4 tuny odpadků, které zůstaly v domě po předchozím majiteli. Po úspěšném zprovoznění krbu jim úsměvy ztuhly znovu, když do domu vběhl udýchaný soused, který oznámil, že hoří střecha. Kvůli špatné dostupnosti k ohnisku požáru se museli uchýlit k drastickému řešení a zbourat jednu zeď, která bránila hasícím přístrojům dostat požár pod kontrolu.
K jejich úžasu se jim před očima objevily krásné vyřezávané dveře vedoucí do uzavřené místnosti. Místnost byla zřejmě zazděná dlouhá léta, protože ji neodhalily ani staré plány a o její přítomnosti netušila ani bývalá majitelka.
Všude v domě měla okna vymlácené skleněné tabulky. Kdykoliv zafoukal vítr, vzdouvaly se a šustily. Podkroví nikdo nepoužíval asi 300 let – bylo tam spoustu harampádí, špíny a nebezpečných ztrouchnivělých prken. Dům byl temný, vlhký a zpustlý, ale přesto z něj dýchala minulost a přes veškerou těžkou práci jej noví majitelé měli čím dál raději. Byl plný tajemství. Světlo v domě ubíraly především nekontrolovaně rostoucí stromy a keře v zahradě. Museli tedy pokácet více než než 100 stromů, ze kterých ale získali palivo na dalších 20 let.
Největším oříškem bylo vymyslet jak smysluplně propojit tři samostatné budovy. Když se strop chaty úplně zhroutil, dvojici se podařilo obrátit katastrofu ve svůj prospěch. Přehodnotili plán rekonstrukce a navrhli schéma, jak spojit chatu, dům a kapli dohromady pomocí prosklených průchodů, instalovat nová schodiště a učinit celou nemovitost mnohem lépe využitelnou.
Renovace domu a práce na obnově kaple se stala vášní a získala si obdiv místních i širokého okolí. Rekonstrukce domu trvala několik let. Sousedé postupně darovali historické vybavení a doplňky ze svých rodinných archivů, manželé obráželi bleší trhy i aukční síně a podařilo se jim nashromáždit vybavení, které dodávalo celé stavbě na autentičnosti.
Několik let tvrdé práce si dnes manželé vynahrazují příjemnými dny v krásné zahradě a procházkami v nádherné krajině Sedmi údolí a říkají, že to stálo za všechna trápení. Nádherný příběh o záchraně malebného stavení je rozhodně velkou inspirací pro další takové.
Zdroj: Thegoodlifefrance