Při stavbě domácí udírny můžeme využít jakýkoliv materiál, tím snížíme náklady na minimum. Lze postavit udírnu s ohništěm pod udicí komorou, ale výhodnější je model, kde je ohniště zvlášť. U této udírny se lépe reguluje teplota kouře, dokonce můžeme udit i za použití studeného kouře, který se doporučuje k uzení klobás a trvanlivých výrobků.
2 zásady před stavbou udírny
- Vybereme vhodné místo: udírna nesmí překážet v běžném provozu zahrady
- Jelikož potřebujeme vytvořit malý spád pro kouřovod spojující ohniště s udící komorou, je vhodnější stavět udírnu ve stráni
Ohniště
- To musí být těsně uzavřené a my tak během uzení regulujeme teplotu kouře. Na základ můžeme použít stará kamna, nebo si ho postavíme sami. Při této konstrukci využijeme šamotové cihly, nebo vnitřek vyložíme šamotovými tvárnicemi. Ohniště musí obsahovat rošt, kde bude hořet palivo a pod ním popelník. K vlastnímu ohništi i popelníku musí vést samostatná dvířka, která musí být těsná a doléhat.
- Obě dvířka musí regulovat přístup vzduchu, opatříme si tedy vzduchovou růžicí. Intenzitu hoření nám určuje primární vzduch, který prochází při hoření paliva, a přístup vzduchu regulujeme oběma dvířky. Sekundární vzduch přichází přes dvířka ohniště. Teplotu kouře snižujeme v momentě, kdy se nám oheň rozhořel a do udírny by nám odcházel příliš horký vzduch.
Kouřovod
Aby kouř mohl přirozeně stoupat k udírně, musí mít stoupající sklon. Ideální délka, která vede volně vzduchem je 2 m a průměr asi 20 cm.
Udicí komora
- Na její stavbu využijeme plech, dřevo, cihly. Zahájíme stavbou soklu (není-li udírna ve stráni) a na něm bude stát komora. Rozměry udírny volme podle množství masa, které budeme udit. Ideální základna se pohybuje od 60 x 60 cm do 90 x 90 cm a celková výška komory bude od 80 – 120 cm.
- Ve spodní části vytvoříme otvor pro kouřovou rouru, ta může končit na úrovni stěny udicí komory, důslednější je však ji protáhnout do středu a tam zakončit kolínkem.
- Nad ústí kouřové roury cca 20 cm umístíme rošt, který vytvoříme z volně ložených latí o šíři 2 – 4 cm, ten bude fungovat jako rozptylovač kouře. Mříž z latěk by měla být široká 2 – 4 cm. Nad rozptylovač vložíme rám s drátěnou sítí. Ta nám zachytí spadlé maso či uzeninu. Pro rám si připravíme více poloh, abychom jej umístili co nejblíže pod zavěšené maso. Velikost musí být dostatečně velká, abychom snadno vyndali maso z udírny skrz dvířka.
- Na vrchu dvou protilehlých stran udicí komory připevníme latě, do nichž vytvoříme příčné zářezy. Do nich potom uložíme tyče se zavěšeným masem.
- Tyče musí být kovové nebo ocelové. Pomocí oček z provázku nebo háčky zavěšujeme maso na tyči.
- Nesmíme zapomenout na otvor pro zasunutí teploměru. Ten by měl být ve výšce nad latěmi pro uložení tyčí s masem. Důležitá jsou také dvířka udicí komory, ta musí perfektně těsnit. Jednokřídlá lépe těsní, avšak pohodlnější manipulaci umožňují dvoukřídlá.
- Komín můžeme použít z kouřové trubky od kamen o délce 0,5 – 1 m. Do komína instalujeme klapku, s kterou budeme regulovat množství odcházejícího kouře.
Teploměr
Je velmi důležitá součást udírny. Ideální je bimetalický s rozsahem 0 až 150- 200 °C s dlouhou stopkou nejlépe 50 cm. Nikdy nepoužíváme teploměry s plastovými činidly, ty se v horkém vzduchu mohou roztavit.
Obrázek: pixabay.com
