Ročně skončí vlivem otravy z konzumace jedovatých hub v nemocnicích stovky lidí. Úmrtí sice bývají výjimečná (na otravu po požití jedovaté houby umírá průměrně jeden člověk ročně), i tak je ale dobré být si naprosto jisti tím, jaké houby skončí ve vašem košíku.
Houbaři často věří tradovaným „zaručeným“ informacím o tom, že jedovaté houby nebývají okousané nebo že mají vždy pestré zbarvení. Nevěřte tomu a raději si důkladně nastudujte 10 nejjedovatějších druhů hub v českých lesích.
Podezření na otravu? Pomůže černé uhlí a okamžitá návštěva pohotovosti
Pokud jste právě dojedli nasbírané houby a není vám dobře, nikdy neváhejte s vyhledáním okamžité lékařské pomoci. Ideální je, pokud se vám podaří vzít s sebou vzorek konzumovaného jídla, případně i moč. Jako první domácí pomoc slouží požití co největšího množství živočišného uhlí, které část jedovatých toxinů pohltí.
Veškeré informace a důležité kontakty najdete na stránkách České mykologické společnosti. Jakým houbám se tedy v lese vyhnout? Podívejte se na náš seznam.
Královna českých jedovatých hub: muchomůrka zelená
Za nejjedovatější houbu na našem území je považována muchomůrka zelená. Má na svědomí přibližně 90 procent z celkového počtu úmrtí z otravy houbami. Podobné účinky má i muchomůrka jarní či muchomůrka jízlivá, obě se ale v našich lesích objevují spíše vzácně.
Po požití těchto hub následuje nevolnost, malátnost a bolest hlavy, poté dehydratace, poškození jater. Smrt nastává přibližně po pěti dnech na selhání jater či otok mozku. Smrtelnou dávkou je přibližně 50 g plodnice. Otravu přežije přibližně polovina konzumentů.
Další jedovaté houby, jejichž konzumaci je třeba se obloukem vyhnout
Podobně jedovatá jako muchomůrka zelená je i čepičatka jehličnanová. Jak už název napovídá, roste převážně na trouchnivějících jehličnanech, proto si jí běžný houbař většinou ani nevšimne. Problémy může způsobit lidem, kteří hledají gastronomickou lahůdku, velice podobnou houbu opěnku měnlivou. Otrava probíhá podobně jako u muchomůrky zelené.
Muchomůrka tygrovaná není smrtelně jedovatá (pouze při konzumaci opravdu velkého množství), zato se jí ale otráví přibližně 100 lidí ročně. Lehce se zamění s muchomůrkou růžovkou a muchomůrkou šedivkou. Její účinky jsou lehce halucinogenní, podobně jako u požití lysohlávek nebo muchomůrky červené, je ale toxičtější… a tím nebezpečnější.
Mezi další jedovaté houby, které u nás ale rostou poměrně vzácně, patří závojenka olovová, vláknice začervenalá a velice nebezpečný pavučinec plyšový.
Jedlá, nebo nejedlá? Záleží na koncentraci jedu
Existuje několik druhů hub, které nepůsobí na všechny konzumenty stejně. Některé druhy byly do nedávna považovány za jedlé, protože otrava nastala až za poměrně dlouhou dobu po požití, kdy si ji už nikdo s daným jídlem nespojil. Takovou houbou je například ucháč obecný. Tato nezvyklá houba byla po dlouhou dobu považována za jedlou, dokonce se prodávala na trzích.
Otrava se vyskytovala zřídka a nebylo možné ji zaručeně připsat této houbě. Později se zjistilo, že ucháč v syrovém stavu obsahuje jedy, ale ne každý exemplář houby jich obsahuje stejné množství. Tepelnou úpravou se jejich množství sníží až stokrát. Ani přesto však není doporučováno tuto houbu konzumovat.
Podivuhodný případ čechratky podvinuté
Zajímavým úkazem je houba čechratka podvinutá. Dlouhou dobu byla považována za jedlou. Po několika úmrtích na otravu se o její bezpečnosti začalo pochybovat a houba začala být zařazována do kategorií od „jedlá“ po „smrtelně jedovatá“. Ukázalo se, že se po pravidelné konzumaci může vyskytnout autoimunitní alergická reakce, která způsobuje akutní selhání ledvin.
Nejedná se tedy o opravdovou otravu, ale spíše o alergickou reakci, která postihne jen některé konzumenty. Rozhodně tedy nedoporučujeme čechratku sbírat a konzumovat.
