Vodní kámen je jedním z nejčastějších a nejvytrvalejších problémů moderních koupelen. Je vidět všude a vždycky zmizí jen zdánlivě. Je tu ale přímo zázračné řešení.
Není potřeba žádné drhnutí pomocí drahých chemikálií. Stejný prostředek, který koupíte v obchodě, si totiž můžete vyrobit doma sami. Pak ho stačí nasypat do umyvadla a vodní kámen je za 10 minut pryč. Dřez patří obecně mezi nejšpinavější části kuchyně, takže je to na drhnutí to nejhorší možné místo. Toto mytí ovšem nemusí trvat dlouhé hodiny, ani k němu nepotřebujete zvláštní chemii. Budou vám stačit pouze 2 suroviny, které už máte v kuchyni.
Jak snadno a spolehlivě vyčistit kamenné umyvadlo?
Jak ukazují zkušenosti mnoha uživatelů, lze mnoho chemie z obchodů nahradit surovinami přímo z kuchyně. Konkrétně totiž stačí smíchat jedlou sodu s kyselinou citronovou. Vzniknuvší směsí potřete povrch kuchyňského dřezu. Pak vše přikryjte kouskem potravinářské fólie, případně i běžným plastovým sáčkem, a nechte 10 minut působit. Jde o podstatný krok, protože ingredience tak rychleji proniknou do usazenin a uvolní je.
Pak už vám stačí všechno opláchnout nebo setřít mokrou houbičkou, případně ještě pro jistotu umýt teplou vodou. Když se bude dřez krásně lesknout, vyplatí se ještě jeden dodatečný krok. Otřete povrch vatovým tamponem namočeným v dětském olejíčku. Povrch se bude nejen krásně lesknout, ale navíc vydrží krásně čistý a lesklý mnohem delší dobu.
Další metody, jak odstranit z kuchyně vodní kámen
Jestli vám ve výbavě chybí zrovna kyselina citronová, není všem dnům konec. Vodní kámen se dá odstranit i použitím čerstvě vymačkané citronové šťávy. Jde sice o mnohem slabší koncentraci, ale lepší něco než nic. S jedlou sodou se dá dále smíchat i ocet. Případně ji můžete použít samotnou, jen s trochou vody, takže vznikne velmi účinná pasta.
Ale co je vlastně ten vodní kámen?
Jde o pevný povlak, který se usazuje na povrchu nádob, kde je jakkoli manipulováno hlavně s tvrdou vodou. Nejrizikovější operace jsou především zahřívání a poté ochlazování, pokud voda nedosahuje 100 stupňů Celsia. Jeho základní složkou je ve většině případů uhličitan vápenatý. Tvorbu vodního kamene způsobují změny rovnováhy mezi ionty kyseliny uhličité a hydroxidem vápenatým během změn teplot.
Povlak mívá zpravidla bílou barvu, někdy se lze setkat i se zažloutlým, případně nahnědlým. Od něj pochází skvrny ve starých toaletách. Ve středověku byl využíván jako stavební materiál, hlavně na významné církevní stavby.
Metody odstraňování
Základním postupem je mechanický přístup, tedy manuální, případně strojové drhnutí. Mnohem efektivnější jsou však chemické metody dovolující ho uvolnit a pak snadno odstranit. Patří sem zmíněná kyselina citronová, případně chlorovodíková. V průmyslu jsou užívány fyzikální metody jako magnetická úpravna, galvanické postupy se zinkovou anodou a další.
Je také možné snížit teplotu ohřevu vody pod 55 stupňů Celsia. Přináší to ovšem nevýhodu v množení nebezpečných bakterií Legionella. Proti těm je nutné vodu periodicky jednorázově ohřát na 65 stupňů Celsia.
Zdroj: Mojegotowanie
