Tyto houby za žádnou cenu nesbírejte! Spousta houbařů si jedovaté druhy plete s jejich jedlými dvojníky

Záměna hub, a to jedovatých za jedlé, může mít fatální následky. Někdy dochází po jejich konzumaci k zásadnímu poškození jater, jindy k úmrtí.

Podzimní houbová sezona se blíží. Češi jsou národ houbařů, a jakmile zaprší, vyrazí do lesů spousta lidí všech věkových kategorií. Tato aktivita je zakořeněná v české kultuře a je spojena s láskou k přírodě a tradicí rodinných výletů do lesa. Houbaření je nejen oblíbeným způsobem trávení volného času, ale také příležitostí k učení o místní flóře a fauně. Čeští houbaři jsou známí svým uměním rozpoznávat jedlé houby a mají hluboké znalosti o tom, kde a kdy je hledat.

Pozor na to, co sbíráte!

Ne všichni sběrači hub jsou však zkušení. Jsou zde samozřejmě začátečníci, kteří by mohli dát do košíku i to, co tam nepatří. Každoročně jsou u nás hlášeny stovky otrav jedovatými druhy, uvádí web SeznamZprávy. Buďte tedy obezřetní a nesbírejte to, co neznáte. Důsledek konzumace jedovaté houby by mohl být fatální. Existují totiž „jedulky“, které si díky podobnosti můžete lehce splést s houbami jedlými.

Možná záměna hub

A tak tedy pro vás, kteří si nejste ještě tak jistí, je tu několik jedovatých hub, které byste mohli zaměnit s některou jedlou houbou.

Za sběr hub hrozí tučná pokuta. Kvůli utrhnutí ohroženého druhu se může vyšplhat i na 100 000 Kč

• Pečárka zápašná – nejčastější otravy u nás vznikají právě po jejím požití. Kdo neví, co je pečárka, tak vězte, že se jedná o žampion. A představte si, že některé jsou i nejedlé až jedovaté. Při požití pečárky zápašné sice nehrozí fatální následky, ale otrava touto houbou rozhodně příjemná není. Pečárku zápašnou poznáte od té jedlé podle dvou základních znaků. Jak už název napovídá, prvním z nich je zápach, který je nejsilnější při promnutí lupenů nebo při krájení houby a připomíná nemocniční dezinfekci. Druhým znakem je barva po odkrojení třeně či jemném poškrábání klobouku, píše web IReceptář. Pečárka zápašná po poškození velmi rychle zežloutne. Zde jsou čas a slovo rychle skutečně důležité, neboť i pečárka ovčí po rozkrojení žloutne, ale až za delší dobu.

Muchomůrky

• Muchomůrka zelená – i tu si můžete splést se žampionem. Může mít klidně úplně bílý klobouk, bez náznaku zeleného zabarvení. Při požití muchomůrky zelené hrozí vážné poškození jater a nutnost jejich transplantace, může dojít i k úmrtí. Výrazným rozpoznávacím znakem je „kalich smrti“, který najdete na spodní části třeně. Pozor však – kalich může být okousaný slimákem, takže si můžete říci, že jde o jedlou houbu, jinak by se jí slimák vyhnul. Ten však nemá játra, takže jemu muchomůrka zelená neuškodí. Plodnice žampionu mají lupeny narůžovělé, kdežto u muchomůrky jsou bělavé.

• Muchomůrka tygrovaná – tu by mohli poplést houbaři, kteří mají rádi muchomůrku růžovku, přestože se od sebe liší. Muchomůrka tygrovaná má na klobouku zbytky obalu, které vypadají jako fleky, skvrny nebo tečky. Růžovka na řezu skutečně zrůžoví, kdežto barva té jedovaté potvůrky se nezmění. Prstenec má muchomůrka tygrovaná hladký, kdežto růžovka vroubkovaný. Nebezpečné je to, že muchomůrka tygrovaná klidně vyroste vedle skupiny růžovek. A vy je posbíráte všechny. Nebezpečná je i muchomůrka citronová, červená a další druhy. Jedlá je pouze muchomůrka narůžovělá, kterou znáte pod názvem růžovka nebo masák.

Závěrem tedy tato rada: nesbírejte houby, které neznáte, a i u těch osvědčených buďte ve střehu, abyste nesebrali nějaký nejedlý druh omylem. Na BydlímeÚtulně jsme napsali o tom, jak si můžete sami vypěstovat žampiony nebo hlívu ústřičnou. Pak víte přesně, co jíte.