Dlouhé fronty na banány, povinná účast na prvomájovém průvodu, Tuzex, podnikové rekreace nebo omezené televizní vysílání. Každodenní život v komunistickém Československu se v mnoha ohledech výrazně lišil od toho dnešního.
Pád komunistických režimů v Evropě přinesl mnohem víc než jen politické změny. Mnohé státy získaly samostatnost, jiné se rozdělily a desítky měst se vrátily ke svým historickým názvům.
Čeština a slovenština jsou si velmi blízké, přesto existují desítky výrazů, které dokážou i zkušeného Čecha pořádně potrápit.
Gothaj, špekáčky, turistický salám nebo debrecínka. Uzeniny za socialismu měly své věrné příznivce a mnozí dodnes tvrdí, že chutnaly lépe než ty dnešní.
Ogar, cérka, včil nebo hafery. Na Valašsku se dodnes používají slova, která mohou lidem z jiných koutů republiky připadat téměř jako cizí jazyk.
Videorekordéry, walkmany, diskety nebo první mobilní telefony. Devadesátá léta k nám přinesla řadu technických novinek.
Soudruzi, bony, Tuzex, umístěnka nebo papaláš. Čeština v době socialismu měla vlastní slovník, kterému dnešní mladší generace často už vůbec nerozumí.
Povinná ruština, pionýrské šátky, třídní nástěnky s hesly a přísné osnovy. Školní výuka za socialismu se v mnoha ohledech lišila od dnešní podoby vzdělávání.
Panelákový byt, sektorový nábytek, koberce na stěnách, pračka Romo a skleničky schované „pro návštěvy“. Tak vypadala běžná československá domácnost.
Pionýrské tábory byly pro statisíce dětí jedním z nejvýraznějších zážitků socialistického dětství. Nešlo však jen o opékání buřtů, celotáborové hry a spaní ve stanech.
Dnes si koupíme nový mixér nebo vysavač během několika minut. Za socialismu však byly domácí spotřebiče často velkou investicí, na kterou se šetřilo celé měsíce.
Každý, kdo absolvoval základní vojenskou službu za socialismu, si dodnes pamatuje, že armáda měla svůj vlastní jazyk.