Čeština v období první republika zněla zcela odlišně než ta dnešní. Byla více distingovaná, lidé si dávali záležet, aby výběr slov odrážel jejich společenské postavení.
Výběr jména pro dítě byl za socialismu překvapivě důležitou společenskou otázkou. I celkový přístup k rodičovství byl jiný.
Po skončení druhé světové války se svět rychle rozdělil na dva bloky – západní a východní. Oba daly vzniknout aliancím, které stály proti sobě.
Základní vojenská služba za socialismu byla povinná a pro většinu mladých mužů znamenala dva roky života v úplně jiném světě. Měla z nich udělat obránce vlasti.
Realita služby nebyla vždy idylická. Docházelo k nehodám, šikaně i psychickému tlaku. Jen mezi lety 1964–1989 zemřely během služby tisíce vojáků, často mimo bojové situace.
Socialismus byl ideologicky prezentován jako cesta ke spravedlivé společnosti, kde si jsou všichni rovni a kde výroba i majetek patří celku. Realita však neodpovídala.
Život před sametovou revolucí nebyl nijak lehký, i když ideologie komunismu tvořila obraz dokonalé společnosti.
Na první pohled se může zdát, že důchodci za socialismu měli pohodlí na stáří zaručeno. Stát garantoval každému pracujícímu nárok na penzi. Ale realita byla trochu jiná.
Život v 80. a 90. letech byl sice oddělen pouze jednou dekádou, ale jednalo se o období, které bylo zasaženo celou řadou změn.
Byty v období normalizace byly na první pohled podobné a nebyla to náhoda. Omezená nabídka zboží vedla k tomu, že většina domácností byla vybavena velmi podobně.
Po druhé světové válce se stát soustředil především na výstavbu nových bytů, zejména panelových sídlišť. Starší domy naopak často chátraly.
Dnes si vyberete auto během pár dní. Za socialismu? Čekalo se roky a pak jste byli rádi za to, co přišlo. Přesto se z některých modelů staly doslova rodinné legendy.