Gothaj, špekáčky, turistický salám nebo debrecínka. Uzeniny za socialismu měly své věrné příznivce a mnozí dodnes tvrdí, že chutnaly lépe než ty dnešní.
Soudruzi, bony, Tuzex, umístěnka nebo papaláš. Čeština v době socialismu měla vlastní slovník, kterému dnešní mladší generace často už vůbec nerozumí.
Povinná ruština, pionýrské šátky, třídní nástěnky s hesly a přísné osnovy. Školní výuka za socialismu se v mnoha ohledech lišila od dnešní podoby vzdělávání.
Panelákový byt, sektorový nábytek, koberce na stěnách, pračka Romo a skleničky schované „pro návštěvy“. Tak vypadala běžná československá domácnost.
Pionýrské tábory byly pro statisíce dětí jedním z nejvýraznějších zážitků socialistického dětství. Nešlo však jen o opékání buřtů, celotáborové hry a spaní ve stanech.
Dnes si koupíme nový mixér nebo vysavač během několika minut. Za socialismu však byly domácí spotřebiče často velkou investicí, na kterou se šetřilo celé měsíce.
Každý, kdo absolvoval základní vojenskou službu za socialismu, si dodnes pamatuje, že armáda měla svůj vlastní jazyk.
Nakupování za socialismu bylo úplně jiné než dnes. Nestačilo mít peníze – často bylo potřeba mít trpělivost, známosti nebo pořádnou dávku štěstí.
Socialismus nebyl jen o politice a známých historických událostech. Ovlivňoval každodenní život milionů lidí.
Život za socialismu nebyl jen o frontách, Tuzexu nebo pionýrských šátcích. Měl také vlastní jazyk plný zkratek, výrazů a slov, kterým dnešní generace často vůbec nerozumí.
Jídlo za socialismu nebylo jen o frontách a nedostatku. Vznikaly tehdy recepty, které dodnes vaří miliony lidí, a mnoho pokrmů se stalo symbolem celé éry.
Školní docházka za socialismu vypadala v mnoha ohledech úplně jinak než dnes. Žáci nosili pionýrské šátky, učili se povinně ruštinu a škola nebyla jen místem vzdělávání.